O společnosti

OSEVA vývoj a výzkum s.r.o. je dceřinou společností obchodní společnosti OSEVA PRO s.r.o., se sídlem v Praze (www.oseva.cz).  Hlavní činností společnosti je výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd nebo společenských věd. Doplňkovou aktivitou je činnost technických poradců v oblasti zemědělství a přírodních věd. 

Jednateli společnosti jsou: Ing. Radek Macháč, Ph.D. a Mgr. Viktor Vrbovský, DiS.

 

Výzkumná činnost je zajišťována dvěma pracovišti:

Výzkumná stanice travinářská v Zubří patří k nejstarším pícninářským ústavům v Evropě. Vznikla v roce 1920 jako výraz snahy zvýšit úroveň hospodaření na loukách a pastvinách v podhorské oblasti. Zásluhou pracoviště došlo k nebývalému rozvoji nového odvětví "travního semenářství" na Valašsku, ve východních Čechách a na jihozápadní Moravě. Vznik ojedinělého komplexu šlechtění, semenářství, čistění a obchodu výrazně ovlivnil v údobí mezi válkami hospodářské i sociální podmínky regionu. Na popud stanice bylo založeno ve 30. letech minulého století Sdružení množitelů travních semen a ČSR se stala významným vývozcem travních i jetelových semen. Tvůrčí úsilí bylo korunováno v roce 1940 povolením 15 „Rožnovských" odrůd.

V poválečných letech došlo ke změně koncepce činnosti stanice: důraz byl kladen na otázky výzkumu a využití genových zdrojů trav  a zavádění travního semenářství do velkovýrobních podmínek. Pokračovalo také šlechtění, jehož výsledkem bylo uznání 5 nových odrůd (kostřava červená Valaška, lipnice hajní Dekora, lipnice smáčknutá Razula, medyněk vlnatý Hola a psárka luční Zuberská): V letech 1977 až 1994 byla stanice začleněna do podniku OSEVA. V  roce  1994 byla stanice privatizována.

Výzkumná stanice Rožnov, působící od roku 1982 v Zubří, se v současnosti zabývá studiem a hodnocením genových zdrojů trav pro zemědělské i technické účely včetně jejich konzervace, s cílem vybrat vhodné donory cenných vlastností  pro šlechtění. Na pracovišti byly rovněž zkoumány vhodné metodické postupy při tvorbě mezirodových kříženců pomocí techniky tkáňových kultur. Stanice navrhuje,  na základě svých vlastních pokusů, nové technologické postupy pro pěstování trav na semeno (zakládání, výživa, ochrana včetně využití morforegulátorů). Pozornost výzkumu je zaměřena rovněž na pratotechniku a zvyšování diverzity travních porostů (tzv. květnaté louky).  V posledních letech se stanice zabývá i možnostmi energetického využití trav. Nadále zde probíhá šlechtění pícních i trávníkových odrůd trav a nově i pohanky (Zita, Zoe, Zamira) a lupiny bílé (Zulika).

Panoramatický pohled na Výzkumnou stanici travinářskou

 

 Výzkumný ústav olejnin v Opavě byl založen v roce 1921 jako státní výzkumná zemědělská stanice. V období mezi světovými válkami a v padesátých letech zde byla řešena problematika pěstování, ochrany a šlechtění polních plodin, ovocných plodin, zelenin a léčivých rostlin. V roce 1957 došlo ke specializaci stanice na olejniny. Zahájení šlechtění na snížení obsahu kyseliny erukové a glukosinolátů u ozimé řepky je dokumentováno již na počátku 60 let. Na pracovišti byly vytvořeny speciální šlechtitelské metody zaměřené na mrazuvzdornost a nepukavost šešulí. V oblasti geneticko-šlechtitelského výzkumu existovala rozsáhlá mezinárodní spolupráce v rámci socialistických států. Spolupráce v transformované podobě pokračuje i v současnosti. V roce 1985 byl na pracovišti zahájen výzkum autoinkompatibility u ozimé řepky, který v současnosti dospěl do stadia zkoušek výkonu AI hybridů se zlepšenou kvalitou. Na pracovišti byla vyšlechtěna první bezeruková československá odrůda ozimé řepky Silesia (1983) a dvounulová odrůda Sonáta (1990). Po nich následovaly odrůdy ozimé řepky Aglona (1993), Omikron (1996), Odila (1997), vysokoeruková řepka s nízkým obsahem glukosinolátů Oáza (1997), tykev olejná Opavská (1999) a hořčice sareptská Opaleska (2001). Výsledkem řešení sdružení Česká řepka bylo vyšlechtění nových výkonných odrůd ozimé řepky: Oponent, Oksana a Opus. Nová perspektivní novošlechtění ozimé řepky a máku jsou v současnosti zkoušena ve státních odrůdových pokusech. Pracovníci výzkumného ústavu se výraznou měrou podíleli na vývoji moderních velkovýrobních pěstitelských technologií olejnin, hlavně ozimé řepky a máku. V osmdesátých letech měli významný podíl na zavádění bezerukových a dvounulových odrůd ozimé řepky do pěstitelské praxe a byli jedním ze zakládajících členů Systému výroby řepky. Rozsáhlou poradenskou činností pro zemědělskou praxi zajistili rychlé a úspěšné osvojení specifických pěstitelských technologií 0 a 00 odrůd u širokého počtu praktických pěstitelů. Vyvinuli komplexní pěstitelskou technologii pěstování máku a aktivně ji zaváděli do praxe, což přispělo k úspěchům v pěstování máku na přelomu 80. a 90. let. Tato činnost pokračuje i v současnosti.